Konstrukce zásobníků na vodu. Návrh sjezdovek.
Přítomnost švů v dlažbě ji činí propustnou – voda proniká přes švy do podkladu dlažby. V některých případech to může sehrát negativní roli a vést k destrukci chodníku a také k zaplavení základů a stěn budov. Proto je plánování účinného odvodňovacího systému kritickým krokem při navrhování povrchů chodníků.
Návrh sjezdovek
Při navrhování příčných sklonů je třeba vzít v úvahu, že schopnost odvádění vody povrchů vozovek z dlažebních kostek je přibližně o 20 % nižší než u asfaltového betonu. Proto výsledný sklon k odvodňovacím zařízením musí být minimálně 2,5 %.
Při návrhu odvodnění je nutné vypočítat minimální požadované sklony, protože příliš strmý svah způsobí vymytí vrstvy výplně ze spár dlažebních desek.
Pracovní dokumentace musí obsahovat výškové značky pro všechny vpusti, s parametry sklonu pro všechny žlaby (viz Příloha 1 – Příloha 2).
Řešení odvodnění v podobě rozdělení celkové plochy na čtvercové úseky s kuželovými plochami a prouděním vody v nejnižším bodě (tzv. „obálky“) — bodové odvodnění – může způsobit řadu problémů:
- 1. Kuželovitý tvar povrchu podkladové vrstvy je technologicky obtížně dosažitelný;
- 2. Nevyhnutelné změny sklonu vytvářejí „nesedavou“ a esteticky neatraktivní plochu dlažby;
- 3. V důsledku kónického profilu mohou rohy jednotlivých kamenů vystoupit nad obecnou úroveň krytiny, což je činí náchylnými k poškození působícím zatížením.
Obr. 1: Bodové odvodnění, kde p je výsledný sklon.
Nejúčinnější je instalace lineárního odvodňovacího žlabu nebo vybudování dlážděného žlabu. lineární odvodnění (viz příloha 3). V případě dlážděného okapu by měly být spáry mezi kameny vyplněny vodotěsnými roztoky na bázi pojiv (STO-93688437-001-2015). Povrch dlažby by měl být o 3-10 mm výše než okraj odvodňovacího žlabu.
Obr. 2: Lineární drenáž, kde p je výsledný sklon.
Foto: Lineární drenáž s uzavřeným drenážním kanálem.
Povrchový odtok vody na stezkách pro pěší by měl být uspořádán tak, aby kanály pro sběr vody nestékaly na cesty pro pěší.
Pro snížení zatížení kanalizačního systému, jakož i pro zachycování a následné využití dešťové vody se používají drenážní nátěry.
Slepá oblast. Odvod vody z odpadních potrubí a hydroizolace budov
Pro zajištění odtoku vody z odtokových trubek a zabránění smývání výplňového materiálu dešťovou vodou používají se speciální žlaby – záchytné vaničky na vodu nebo je uspořádáno místní snížení příčné řady dlažebních kostek. Spáry v okapových žlabech musí být vyplněny hydroizolačním materiálem, jako je bitumenový tmel nebo cementová malta.
Odvodňovací kanály mohou být otevřené nebo uzavřené (s litinovými, ocelovými a plastovými rošty). Mohou být vyrobeny z betonu, plastického nebo polymerbetonu v závislosti na účelu oblasti, kde budou instalovány, a na působícím vnějším zatížení.
Foto: Otevřené odvodňovací kanály.
Foto: Odvod vody pomocí uzavřených drenážních kanálů.
Dnes jsou odpadní roury často jsou přiváděny přímo do systému dešťové kanalizace, pro které lze využít speciální vpusti na dešťovou vodu.
Foto: Systém odvodnění dešťové vody:
Foto: Přímý odvod vody do dešťové kanalizace:
Kontaktní místa mezi slepým prostorem a základem budovy jsou vystavena teplotním a sedimentačním deformacím. Pro ně K utěsnění lze použít tmely, samolepicí pásky a zpevňující tmely.
Hydroizolace podzemních částí budov přiléhajících k dlažbě se provádí následovně. Zhutněné dno jámy se vyspáduje od stěn budovy, k základu se přilepí válcovaná svislá hydroizolace, která se položí 1–1,5 m ke dnu jámy, a nahoře se položí základ pro dlažbu. Tímto způsobem je voda odtékající přes podkladové vrstvy písku a štěrku odváděna pryč od základu. Hydroizolační materiál by měl být položen na dno jámy volně, bez napětí, s kompenzačním záhybem, aby nedošlo k jeho prasknutí během vývoje sedání budovy.