Pohádka o Červené Karkulce | čti, Charles Perrault
Pohádka Charlese Perraulta Červená karkulka je krátký příběh, který se stal jedné dívce. Učí děti hodně. Capova láska k babičce, nebojácnost a laskavost se staví do popředí hněvu vlka, který žije sám v temném lese. Pohádka je jako stvořená pro čtení před spaním, mnozí rodiče volí tuto pohádku jako první pohádku pro své dítě.
Červená karkulka: čtěte online
Autor: Charles Perrault
Předpokládaná doba čtení: 4 minuty
Kdysi dávno žila na vesnici dívka nebývalé krásy: její matka ji šíleně milovala a její babička ještě víc.
Jednou babička ušila červený klobouk pro svou milovanou vnučku a dívce se tak líbil, že si ho nechtěla sundat. Všude chodila v čepici, proto jí začali říkat Červená karkulka.
Jednoho dne matka upekla koláče a řekla své dceři:
– Jdi za babičkou, není jí dobře. Ano, vezmi jí nějaké koláče a hrnec másla. Jen se ujistěte, že se nezastavujte v lese a s nikým nemluvte.
Karkulka byla poslušná dívka, hned se připravila a šla k babičce, která bydlela v jiné vesnici.
Jde po lesní cestě a potká ji vlk. Vlk ji chtěl sežrat, ale bál se, protože poblíž byl slyšet zvuk dřevorubců. Tak se ptá:
-Kam jdeš, Karkulko?
Ubohá dívka zapomněla, že je nebezpečné zastavit se a mluvit s vlky v lese, a odpovídá mu:
– Jdu za babičkou; Přinesu jí nějaké koláče a hrnec másla.
— Žije vaše babička daleko? – ptá se vlk.
– Velmi daleko! – Červená Karkulka odpovídá: – za tím mlýnem, který je vidět na kraji lesa; a jakmile vstoupíte do vesnice, bude tu první dům.
„Víš,“ říká jí vlk: „Půjdu navštívit tvou babičku.“ „Já půjdu tudy a ty tamtudy: uvidíme, kdo z nás se tam dostane rychleji.“
A vlk se vrhl, aby ze všech sil běžel po nejkratší cestě a dívka šla pomalu po nejdelší. Cestou sbírala kytice a zpívala písničky.
Vlk jako první přiběhl k babičce. Zaklepal:
„To jsem já, tvoje vnučka, Červená Karkulka,“ odpověděl vlk tenkým hlasem: „Přinesl jsem ti koláče a hrnec másla.“
Babička ležela v posteli, protože jí bylo trochu špatně, a křičela odtud:
– Zatáhněte za šňůrku a dveře se samy otevřou.
Vlk zatáhl za provázek a dveře se otevřely. Vrhl se na starou ženu a okamžitě ji spolkl, protože už déle než tři dny nic nejedl.
Pak zamkl dveře, lehl si do babiččiny postele a začal čekat na Karkulku, která po chvíli dorazila k babičce a zaklepala:
Když Karkulka zaslechla hrubý hlas, byla nejprve vyděšená, ale myslela si, že hlas její babičky byl zřejmě chraplavý kvůli nemoci, odpověděla:
„Byla jsem to já, tvoje vnučka, Červená Karkulka, kdo ti přinesl koláče a hrnec másla.“
Vlk zakřičel tak tenkým hlasem, jak jen dokázal:
– Zatáhněte za šňůrku a dveře se samy otevřou.
Červená karkulka zatáhla za provázek a dveře se otevřely. Když dívka vešla, vlk se pevně zabalil do deky, aby ho nepoznala, a řekl:
„Dej někam koláč a hrnec másla a jdi si ke mně lehnout, odpočiň si od cesty.“
Červená Karkulka si lehla vedle ní a zeptala se:
– Babičko, babičko, proč máš tak velké ruce?
– To je, vnučko, abych tě pevněji objal.
– Babičko, babičko, proč máš tak velké uši?
– To tě lépe slyším, vnučko.
– Babičko, babičko, proč máš tak velké oči?
– To je, vnučko, abych tě lépe viděl.
– Babičko, babičko, proč máš tak velké zuby?
– A tohle tě má sníst!
A s těmito slovy se zlý vlk vrhl na Červenou Karkulku a spolkl ji. Je dobře, že v té době pracovali dřevorubci v lese. Uslyšeli hluk a vběhli do domu, kde se okamžitě vrhli k vlkovi. Červená karkulka a babička byly osvobozeny. Oba byli v bezpečí a zdraví.
otevřeno
Kniha ve sbírkách
Morálka Červené Karkulky
Červená karkulka je jednou z nejoblíbenějších pohádek nejen mezi pohádkami Charlese Perraulta, ale i mezi pohádkami všech autorů celého světa.
Tato pohádka je na seznamu těch, které jsou mezi prvními, které se čtou dítěti. Jednoduchý a zdánlivě nekomplikovaný příběh dívky v červené čepici je vlastně pohádkou s hlubokým smyslem a psychologickým přesahem.
Pohádka Červená Karkulka je příběh s morálními a jasnými závěry:
- Nemůžeš dělat to, co ti matka říká, že to nemáš dělat.
- Nemůžeš mluvit s cizími lidmi
- Nemůžete sejít ze své zamýšlené cesty
- Nesmíš být příliš důvěřivý
Červená Karkulka však působí špatně. Při prvním setkání s nebezpečím, s vlkem, zapomene všechny pokyny své matky a začne mluvit se zvířetem. Proto byla dívka na konci pohádky sežrána. Smutný konec se změní v laskavý a veselý s nástupem lovců, kteří zabijí vlka a osvobodí Karkulku a její babičku.
Neměli byste se snažit interpretovat tuto pohádku vážněji a hledat v ní skrytý podtext – to bude špatně. Význam pohádky je velmi jasný a jemný.
Červená karkulka je pohádka od Charlese Perraulta, kterou milují děti na celém světě. Vypráví o dívce, které se přezdívalo Červená karkulka. Na přání své matky šla navštívit svou milovanou babičku a nesla dárek pro starou ženu. Cestou lesem potkala vlka. Jaký rozhovor mezi nimi proběhl a kam se šedý lupič po setkání s Červenou Karkulkou vydá? Zjistěte to s kluky z pohádky. Učí vás pečovat o členy rodiny, nevěřit cizím lidem a neověřeným faktům, abyste se svou neopatrností nedostali do složité situace.
práce je zahrnuta v:
Sbírka pohádek Charlese Perraulta Příběhy matky Husy
Doba čtení: 4 min.
Žila jednou jedna malá holčička. Její matka ji hluboce milovala a její babička ještě víc. Vnučce k narozeninám dala babička červenou karkulku. Od té doby ho dívka nosila všude. Sousedé o ní řekli toto:
– Tady je Červená Karkulka!
Jednoho dne moje matka upekla koláč a řekla své dceři:
– Jdi, Karkulko, k babičce, přines jí koláč a hrnec másla a zjisti, jestli je zdravá.
Karkulka se připravila a šla k babičce.
Jde lesem a potká ji šedý vlk.
-Kam jdeš, Karkulko? – ptá se Vlk.
— Jdu k babičce a přinesu jí koláč a hrnec másla.
— Jak daleko bydlí vaše babička?
„Daleko,“ odpovídá Červená Karkulka. – Támhle v té vesnici, za mlýnem, v prvním domě na kraji.
„Dobře,“ říká Vlk, „také chci navštívit tvou babičku.“ Já půjdu po této cestě a vy po té. Uvidíme, kdo z nás bude první.
Vlk to řekl a běžel co nejrychleji nejkratší cestou.
A Červená karkulka si dala nejdelší cestu. Šla pomalu, cestou se zastavovala, trhala květiny a sbírala je do kytic. Než vůbec stačila dorazit do mlýna, Vlk už cválal k babiččině domu a klepal na dveře: ťuk-ťuk!
-Kdo je tam? – ptá se babička.
„To jsem já, tvá vnučka, Karkulko,“ odpovídá Vlk, „přišel jsem tě navštívit, přinesl jsem koláč a hrnec másla.“
A moje babička byla v té době nemocná a ležela v posteli. Myslela si, že je to opravdu Červená Karkulka, a vykřikla:
„Zatáhni za provázek, mé dítě, a dveře se otevřou!“
Vlk zatáhl za provázek a dveře se otevřely.
Vlk se na babičku vrhl a okamžitě ji spolkl. Měl velký hlad, protože tři dny nic nejedl. Pak zavřel dveře, lehl si na babiččinu postel a začal čekat na Karkulku.
Brzy přišla a zaklepala:
Ťuk ťuk!
-Kdo je tam? – ptá se Vlk. A jeho hlas je hrubý a chraplavý.
Karkulka se bála, ale pak si myslela, že babička je chraplavá z nachlazení, a odpověděla:
– To jsem já, vaše vnučka. Přinesl jsem ti koláč a hrnec másla!
Vlk si odkašlal a řekl jemněji:
„Zatáhni za provázek, mé dítě, a dveře se otevřou.“
Červená Karkulka zatáhla za provaz dveří a otevřela se. Dívka vešla do domu, vlk se schoval pod deku a řekl:
„Vnučko, polož koláč na stůl, hrnec polož na polici a lehni si vedle mě!“
Červená Karkulka si lehla vedle Vlka a zeptala se:
– Babičko, proč máš tak velké ruce?
– To je, abych tě pevněji objal, mé dítě.
– Babičko, proč máš tak velké uši?
– Abych lépe slyšel, mé dítě.
– Babičko, proč máš tak velké oči?
– Abych lépe viděl, mé dítě.
– Babičko, proč máš tak velké zuby?
– A to proto, abych tě mohl rychle sníst, mé dítě!
Než stačila Karkulka zalapat po dechu, Vlk se k ní vrhl a spolkl ji.
Ale naštěstí v té době kolem domu procházeli dřevorubci se sekerami na ramenou. Uslyšeli hluk, vběhli do domu a zabili Vlka. A pak mu rozřízli břicho a vyšla ven Červená karkulka a za ní babička – obě v pořádku a zdravé.